solitaire

 Jsou věci které mě dost trápí, jedna z nich je jak náš zákon pohlíží na zvíře, které někdo chová doma, z pohledu zákona je to věc, má svou hodnotu, ale pokud ho někdo zraní, nebo nedejbože zabije, tak spáchá akorát přestupek a je povinen uhradit škodu, jako když třeba rozbije šutrem okno. Na o trochu lepší časy se sice blýská, ale jde to pomalu, pokud zvíře týráte nějakým obzvlášť zavrženíhodným způsobem, tak vás snad trochu přes prsty klepnou, ale rozhodně ne tolik jako když nezaplatíte daně, to ani zdaleka. Hloupé na celé této věci je, že sami chovatelé se na jednu stranu pohoršují nad současným stavem (pokud je to v souvislosti např. s týráním zvířat) a na stranu druhou se na všech výstavách hrdě prezentují jako majitelé, čímž se současným stavem de facto souhlasí a to jen proto aby mohli dělat machry jak ten svůj majetek vycepovali. Majetkovi je přitom nějaká výstava naprosto ukradená a daleko radši by s ostatníma načančanejma majetkama běhal po poli, vyválel se v bahně a pak by si majetkové navzájem očuchali zadky a šli by dom. Já osobně jsem zaplatil nemalý obnos chovatelce jako poděkování za to, že psa který je teď součástí naší rodiny první dva měsíce živila, naočkovala, zařídila zápis do plemenné knihy, samozřemě nemalá dotace pro maminku a tatínka a chod chovné stanice, ale psa jsem si nekoupil. Ano, občas o něm mluvím jako o MÉM PSOVI, stejně jako o MÉM DÍTĚTI, ale můj majetek to rozhodně není, nemůžu vlastnit někoho, koho miluju, někdo možná jo, ale já ne. Rád bych se dočkal dne, kdy i zákon bude na zvíře pohlížet jako na živého tvora  a ne jako na věc a podle toho ho i chránit, protože teď ho musím chránit sám a mohu se díky tomu dostat do problémů se zákonem, protože stejně jako nemohu vlastnoručně strestat parchanta co mi rozbil okno, nemohu ani účinně bránit svěho psa proti frajerovi s klackem, ne že by se pes nedokázal bránit sám, ale to by bylo ještě horší. Jenže k tomu, aby zákon začal považovat domácí zvířata za živé bytosti, je nutné aby přestali lidi své psy považovat za své majetky a začali je brát jen a pouze za své přátele a členy rodiny a k tomu, obávám se, ještě povede dlouhá cesta.