OBEHRANÁ PÍSNIČKA
29. 4. 2007
Sedím v parku a píšu tento blog místo abych se v klidu doma díval na hokej. Vysvětlení je prosté, střetl jsem se s ženskou mentalitou a i když s s vlastníkem této mentality žiju již pár let pořád jsou chvíle a není jich málo, kdy její duševní pochody nedokážu při nejlepší vůli rozkódovat. Dnes to začlo úplnou banalitou, dítě chtělo jít ven a vzhledem k jejímu věku, tedy dcery a tomu že žijem na sídlišti se jí zdráháme pouštět ven samotnou. Jelikož šel v TV hokej a jediný z rodiny kdo se na to dívá jsem já a venku je nádherně, připadlo by člověku logické, že je ideální čas na to, aby se žena a dítě sebrali a šli na 2 hoďky na hřiště už jen proto aby nemuseli poslouchat animání zvuky linoucí se z hokejového fanouška. Ale ne není tomu tak, dítě naléhá, ženě se očividně nechce a jelikož se rozhodla je ochtna přetrpět animální chování samce při sledování oblíbeného sportu, který je dle jejího názoru naprosto stupidní a blbej (jo takový krasobruslení nebo Bajlando nebo růžová zahrada). Chvíle klidu (5 minut) přerušovaná pofňukáváním potomka snažícího se dostat z bytové klece, končí protiútokem nositelky řečené mentality, „neřvi, kdybysme měli zahradu mohla bys ven kdy se ti zachce. Tak a za všechno zase můžu já, protože jsem si drze dovolil vydělat jen na 3+1 v os. vl. A naprosto jsem ignoroval nutnost zahrady s prolejzačkama kam by na požádání naklusal houf prověřených dětí ochotných si hrát s potomkem. Náležitě se za toto ostudné pochybení omluvím v naději že mi bude umožněno koukat se dál. Nebude, nastupuje druhá fáze, sliby a odklady. Zde je třeba podotknout že od 5 do 6té hodiny jde pohádka na kterou se chce dívat potomek. Potmkovi je nositelkou mentality přislíbeno venčení mezi šestou a osmou s argumentem že teď by byli venku jen krátce, můj velmi neuváženě pronesený protiargument že od tří do pěti je to stejně jako od šesti do osmi dvě hodiny je brán jako naprostá provokace. Potomek se dožaduje svého práva na čerstvý vzduch čím dál důrazněji, nositelka mentality má najednou spoustu práce s mytím nádobí, přicemž to kovové co hezky zvoní jí jako z udělání pořád padá z ruky a já to vzdávám, oblékám se, beru laptop a potomka a odcházím na dětské hřiště kde jako z udělání není v dosahu žádná síť, ale je tam klid. Začíná to být celkem obehraná písnička.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář